DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

informace popis

knížky z edice

ID	název knížky	spisovatel	nakladatel

Herbert George Wells, 1866 - 1946 V dětství na mne udělal největší dojem ze všech spisovatelů. Objevil jsem ho v pravém věku. Uhranul. Filmové vidění (měl ho už před vynalezením biografu) není vším, často právě naopak, nicméně když vyšla v Pionýru Válka světů, byl jsem u vytržení. Znovu i nad výborem Povídky s x. Kdopak ještě jiný umí fikce tak plasticky líčit? Wells (1866-1946) byl čtvrtým, nechtěným dítětem služebné a o třináct let mladšího zahradníka-učitele kriketu. V sedmi se stal díky zlomené noze a posteli lačným čtenářem. Deptán prázdnotou všední reality prchal v mládí z pracovních míst, jež mu nacházela matka, a nejdéle, „dva roky pekla“, vydržel prodávat látky. Toužil pracovat hlavou a uchytil se jako učitel. Už od pěti ráno denně studoval a v osmnácti získal stipendium. Třetím ročníkem vysoké školy však neprošel, a tak znovu učil. Jeden žák ho při ragby kopl do ledvin a ty už pak zlobily vždy. Trpíval i krvácením do plic. Bolesti tlumil morfiem. Právě v takto vzniklých snech tkví původ působivých příběhů jiných dimenzí o Plattnerovi či Elveshamovi, povídka Ukradené tělo i symbolistní Dveře ve zdi. Studia dokončil Wells večerně. Stal se bakalářem Londýnské univerzity (1890) a koncem života dostal i doktorát. Ale našel se v psaní. Jen za pár let do konce devatenáctého století sugestivně formuloval většinu témat, na nichž dnes stojí vědecká fantastika, a svou básnivou imaginaci prodal díky fotografickému hyperrealismu. Nejvěrohodněji líčí to nejfantasknější a neúprosně vyvozuje důsledky. Wells, ten totálně přesvědčivý sadista. A Stroj času (1893) je první knihou o řízené cestě „čtvrtou dimenzí“. V budoucnu žijí v podzemí lidožraví Morlokové, potomci proletariátu. Inspirovali Tolkienovy skřety. Pokračování Muž, který miloval Morloky (1980) publikoval David Lake. Stvoření člověka pánem bohem HGW krutě parodoval v darwinovském hororu Ostrov doktora Moreaua (1896), díle, jež ovlivnilo Čapkovo drama R. U. R., ale v Anglii vyvolalo skandál. „Vy, profesor odpornosti,“ četl o sobě Wells. „Ta zvrhlost nikdy neměla být napsána.“ Místy ještě „zvrhlejší“ pokračování publikoval roku 1980 Brian W. Aldiss. Ve Wellsově Moreauovi nás děsí „zvěrolidé“: Prasečí žena, Leopardí, Ocelotí, Pumí, Opí a Psí muž, Medvědobýk, Hyenosvině, Koňonosorožec a Satyr. Cosi je pojí s Morloky. Co? Snad sublimovaný odpor k následkům ubíjející práce i chudoby, jimž autor sám vší vůlí unikal. Jde o podvědomé přetavení hnusu a překvapivě i skrytý odpor k proletářům, kteří si „stejně chtějí jenom naplnit břich“, nicméně ve swiftovsky laděném finále autor sune rovnítko výš. Vkládá ho až mezi zvěrolidi a lidstvo a „nad každým Londýňanem se otřásám jako nad jeho zvířecím předkem“... Následoval pozdně gotický horor Neviditelný (1897) s raskolnikovským hrdinou Griffinem a pak... Válka světů (1898). Než ji začal psát, projel Wells na kole okolí Wokingu, kde tehdy žil s druhou ženou, a pak sedl a okrsek „od stolu zničil a rozkotal. Své sousedy jsem pobil: krajně bolestivými, výstředními způsoby...“ Jistě! Ale onu vizi gigantických „trojnožek“ postupujících k Londýnu lze přesto číst i jako metaforu a mj. vzpomínku na Angličany zaviněné vymření Tasmánců (1869)... Česky vyšel i rozhlasový scénář Války od Howarda Kocha realizovaný Orsonem Wellesem (1938), nicméně vnímám, o kolik víc než románem je inspirován tehdejší reportáží z katastrofy vzducholodi Hindenburg (1937). I sama původní Válka světů ovšem byla ovlivněna masově čteným dílem George Chesneyho Bitva u Dorkingu (1871), jež líčí německou invazi na Ostrovy, a sám Wells ji parafrázoval v „první tankové povídce dějin“ Obrněnci (1904). Dodejme, že tanky byly poprvé užity až v bitvě na Sommě (1916)... A vize bojů mu pak už nešly z mysli. Válka ve vzduchu (1908) plasticky zobrazila útok Německa na New York pomocí vzducholodí. Osvobození světa (1914) dokonce jaderné údery - a Leo Szilard tvrdil, že ho ta kniha přivedla k práci na atomové pumě. To na mne víc udělali dojem První lidé na Měsíci (1901) a vůbec nám nevadí (a zvlášť ve sci-fi je to regulérní), nakolik autor i zde navazoval, tentokrát hned na dvě knihy. V Letu na Měsíc (1827) George Tuckera (1775-1861) se poprvé píše o antigravitačním kovu - a Percy Greg (1836-1889) v Napříč zvěrokruhem, příběhu neúspěšného rekordu (1880) letí díky antigravitaci až na Mars. HGW ji užil ke kratšímu letu, když vymyslil skleněnou kouli pokrytou tzv. cavoritem, kovem rušícím přitažlivost, jenž už předtím v rukou hrdinů skoro zavinil odsátí veškeré atmosféry do vesmíru, pak však zkrocen slouží objevům. A zatímco k Morlokům stačilo sestoupit pod zem, za hmyzími Selenity už museli čtenáři putovat miliony chodbiček „úlu“, jímž se ukázala být naše oběžnice. „Nemají žádná práva, jen funkce. To dělba práce je mrzačí.“ Skvělý román vrcholí sérií zpráv odvysílaných zajatým Cavorem přímo z lunárního jádra, než je umlčen uprostřed divné věty „vezměte ztečné...“ Pokračování Mravenčí lidé z Tibetu (1995) vytvořil Stephen Barter, ale odbočme teď k nám. Už roku 1972 publikova