DK

. 4. 1923 Rasošky u Josefova (nyní Jaroměř) – 5. 11. 1987 Praha Už jako kluk přispíval do dětské přílohy Listu paní a dívek, do Humoristických listů i jinam… Ve dvaceti letech maturoval na obchodní škole v Hradci Králové, ale hned od roku 1943 pracoval jako pomocný dělník, posunovač, topič, průvodčí a telegrafista u železnice. Nakonec v Hradci Králové absolvoval dopravní kurs a stal se výpravčím. V letech 1946-1950 byl úředníkem kovoprůmyslové továrny Herlop v Praze. V letech 1951-1952 pracoval na stavbě tunelu v Malé Chuchli. Mezi roky 1954-1957 byl horníkem v Západočeském rudném průzkumu. V letech 1957-1959 horníkem v Jáchymovských dolech Příbram. Pak prošel celou řadou zaměstnání u národního podniku Kniha v Praze a v nakladatelství Mladá fronta a roku 1961 složil druhou maturitu - na osvětové škole v Praze. Kutík debutoval až ve třiačtyřiceti letech (1966) špionážním románem odehrávajícím se v několika evropských velkoměstech… Roku 1969 uspořádal s Ivanem Foustkou knížku Almanach na dovolenou. Od roku 1978 se věnoval už jen literatuře a postupně dokončil cyklus sedmi románů o chlapci Toníku Žižkovi přezdívanému Bílá vydra. „Výchovné poslání jeho příběhů se pojí s obratným vypravěčstvím, sytou kresbou prostředí a živým dialogem,“ charakterizoval Kutíkovi práce Milan Blahynka. Kutík psal navíc verše do časopisu Sluníčko a přispíval do Mateřídoušky, Sedmičky pionýrů, Pionýra, VTM, ABC, do Květů, Vlasty a dalších časopisů. DÍLA: Smrt má plavé vlasy (1966) Balada z černýho asfaltu (1973) 1. Bílá vydra (1977, 1980, 1987) Cena za pravdu (1979) 2. Návrat Bílé vydry (1981) 3. Bílá vydra na stopě (1982) 4. Bílá vydra v záloze (1983) 5. Bílá vydra na vlčí stezce (1985) POSMRTNÁ VYDÁNÍ: 6. Bílá vydra u bobří hráze (1988) 7. Bílá vydra na hranici lesů (1989) Ivo Fenck podle Milana Blahynky, Tomáše Studenovského a Josefa Bláhy