DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

informace popis

knížky z edice

ID	název knížky	spisovatel	nakladatel

15. 8. 1771 Edinburgh – 21. 9. 1832 Abbotsford 1. „Ubohý Waltře Scotte! Kdybys byl bohatý, nebyl bys napsal tuto knihu a nebyl bys ubohým Waltrem Scottem,“ napsal Heinrich Heine (1797-1856), jinak Scottův přítel, v dopise odeslaném po četbě devítisvazkového Napoleonova životopisu. Skotský romantický romanopisec (dodejme, že s rysy kritického realismu), básník, dramatik a sběratel lidové slovesnosti se stal „celosvětovým“ zakladatel historického románu (ale aby příliš nezkreslil historické postavy, odsouval je až na pozadí svých příběhů) a zároveň vnesl do „vysoké“ literatury tradici i řeč prostého lidu. A oživil hrdinského ducha Skotů a Angličanů. Kromě toho stačil vydávat mnohé časopisy a být svobodným zednářem. Většinu děl monotónně nadiktoval svému sekretáři, a ten je zaznamenal tehdy nejmodernější metodou: Husím brkem. 2. Scott byl potomkem starého zemanského rodu a z rodiny právníka. V útlém věku necelých dvou let onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na levou nohu. Do smrti kulhal. Od roku a půl až do deseti let žil na dědečkově statku v Sandy-Know u řeky Tweed, což je na anglo-skotském pomezí, a zalíbily se mu lidové balady, pohádky a příběhy ze stuartovského povstání. A otec mu navíc často vyprávěl příběhy z dávných časů. Střední školu navštěvoval v Edinburghu. Během jedněch prázdnin objevil sbírku balad a pověstí z pera biskupa Thomase Percyho (1729-1811), mnohé z nichž se zmiňovaly o historických památkách v okolí dědečkova statku. Už v patnácti (1786) začal pracovat jako opisovač právních dokumentů v otcově kanceláři a jednadvacetiletý absolvoval, byť s průměrným prospěchem na edinburské univerzitě práva (1792). Stal se advokátem v otcově kanceláři. Více ho však zajímala historie a kvůli cizojazyčným románům se prý dokonce učil italsky a španělsky. Byl oblíbeným i zdatným společníkem při pitkách a jezdeckém sportu, jak se dočítáme, a v šestadvaceti (1797) se oženil s Margaret Charlotte Carpentierovou z Lyonu. Scott přeložil anonymně do angličtiny Lenoru a jiné německé balady (1796) Gottfrieda Augusta Burgera (1747-1794) a Matthew Gregory Lewis (1775-1818) byl tím mužem, který v něm vzbudil zájem taky o Goethovu (1749-1832) historickou tragédii Gotz von Berlichingen (1773). I ji Scott přeložil (1799). Po otcově smrti byl jmenován šerifem selkirského hrabství na anglo-skotském pomezí a tento úřad zastával až do konce života. Na svých cestách krajem postupně získal materiál pro celou sbírku lidové a ohlasové poezie Zpěvy ze skotského pohraničí (1802-1803). Kromě - na svou dobu - důkladných edic lidových balad obsahuje svazek i Scottovy vlastní básně. Např. Noc před Svatým Janem. Hned první jeho samostatná, veršem napsaná kniha Píseň posledního skotského barda (1805) se stala bestsellerem, když se jí prodalo jedenadvacet tisíc výtisků, načež Scott začal psát i svůj první román Waverley. Aniž ještě tušil, že na něm bude s přestávkami pracovat po příštích devět let… Mezi roky 1806-1830 byl také tajemníkem nejvyššího soudu v Edinburghu, ale ve městě pobýval vždy jen půl roku, a druhou půli trávil v pohraničí, a to zpočátku v Ashestielu. Za další své dílo dostal už předem tisíc liber. Šlo o historickou báseň Marmion (1808) ze Skotska 16. století a titulním hrdinou tu byl všestranně neúspěšný anglický rytíř, který nakonec padl v bitvě u Floddenu (1513) - což byl první osudový střet Skotů s Angličany v moderních dějinách. Od roku vydání této básně začal také Walter Scott editovat spisy básníka, dramatika a kritika Johna Drydena (1631-1700), které nakonec dosáhly osmnácti svazků. Scottovou vůbec nejúspěšnější knižně vydanou básní se roku 1810 stala „The Lady of the Lake“ zabývající se osudem Keltů na Vysočiny 16. století. Do titulní hrdinky se nikým nepoznán zamiluje král Jakub V., ale autor ho líčí dvojace, jednak v duchu balad a pověstí, tj. jako lidového panovníka, jednak jako opatrného a vypočítavého muže s velkou mocí, která často vítězí i na úkor milostného vztahu. Téhož roku 1810 stal se Scott zcela bez vědomí rodiny i podílníkem nakladatelské a tiskařské firmy John Ballantyne, což mělo daleko později i nepřímo zavinit jeho smrt… Ve svých jedenačtyřiceti (1812) se spřátelil s ještě populárnějším (a také kulhavým) lordem Byronem a od téhož léta trávil půlroky nově v Abbotsfordu („Opatský Brod“) na řece Tweed. Původně nikterak honosný zemanský statek zakoupený roku 1811 (a původně nazývaný Cartley-Hole) Scott postupně přestavěl na nevkusný pseudogotický zámeček inspirovaný dějišti některých svých románů, ale zároveň vybavený plynovým osvětlením a dalšími vymoženostmi… A žil tu posléze zcela po způsobu středověkých rytířů. Od roku 1814 také editoval spisy Jonathana Swifta, jež dosáhly devatenácti svazků, a současně mu vyšel první román Waverley. Anonymně. Titulním hrdinou je mladý kapitán britské armády převelený do Skotska, kde pozná život horalů chystajících povstání, zamiluje se Flory, sestry osnovatele spiknutí (a náčelníka jednoho z klanů), a po propuštění z armády se postaví na stranu vzbouřenců. Spo