DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

informace popis

knížky z edice

ID	název knížky	spisovatel	nakladatel

MUŽ UPOUTANÝ NADPŘIROZENEM 28. 8. 1814 – 7. 2. 1873 MOTTO: „Svět je parabola. Je nádobou pro symboly a pro fantómy ideálu.“ Joseph Sheridan Le Fanu: Strýc Silas Sheridan Le Fanu se narodil a zemřel v Dublinu, ale psal anglicky a leží na londýnském hřbitově Highgate. Byl synem duchovního a praprasynovcem významného irského dramatika, autora oper a politika Richarda Brinsleye Sheridana (1751-1816). Ten byl také hlavním vlastníkem nejdůležitějšího londýnského divadla Drury Lane, jež mu však koncem jeho života bohužel vyhořelo, zatímco muž s dobrodružným mládím se najednou potýkal s nemocemi a finančními těžkostmi… Ne tak mladý Sheridan Le Fanu. Už ve svých devatenácti skoupil dublinské noviny a stal se vydavatelem i novinářem zdejšího Evening Mailu. Kromě mnoha povídek pak postupně napsal čtrnáct románů. Takových však, kde jako by forma byla občas důležitější než děj… Mnohé jejich pasáže každopádně působí i dnes strašidelně. Ty knihy byly ovlivněny gotickými román hrůzy, především ale dílem irského romanopisce a dramatika Charlese Roberta Maturina (1782-1824), autora slavného Poutníka Melmotha (1820). Na druhé straně byl Sheridan Le Fanu v určitém ohledu ale i velmi racionálním následovníkem Edgara Allana Poea a některá jeho díla lze právem označit za detektivky. Tím byl velkou výjimkou, což už si dnes tak neuvědomujeme. Pojil se v něm básník s novinářem a taky vykonával obě dvě ty činnosti, ale současně byl hrdý, prý opravdu hrdý na přiřčený mu titul „hlavního zástupce senzačního románu“. Ve čtyřiačtyřiceti letech (1858) mu bohužel zemřela choť Zuzana Bennetová a Sheridan Le Fanu se na nějaký čas stáhl do ústraní. Mezi roky 1861-1869 se pak stal redaktorem časopisu Dublin University Magazíne, kam už předtím přispíval. Tento muž dokázal velmi solidním způsobem stupňovat čtenářovu zvědavost a postupu vypravování věnovával veškerou péči. Jeho rozluštění bývají překvapující, ale charaktery… Jen v náčrtu. A literární historik Leon Kellner o něm dokonce příkře napsal: „Jednajících osob využívá jako šachových figurek a jsme věru překvapeni, když náhle dialog mezi starou paní Alicí a mladou lady Jane (v románu Guy Deverell, 1865) vyjadřuje i přirozené cítění a přirozeným způsobem.“ : -) Sheridana zkrátka poutalo spíše „NEpřirozeno“, a tak se roku 1864 v úvodu ke svému románu Strýc Silas pokouší ospravedlnit i celý svůj aparát tajemství a zločinů, přičemž se dovolává „samotného“ Sira Waltera Scotta (1771-1832) a jeho „senzačního“ (a ovšemže slabšího) románu Antikvář. Walter Scott zemřel na „upsání se“, když bylo Sheridanovi Le Fanu osmnáct. Román Strýc Silas (1864), jehož česká úprava od Josefa Voláka vyšla v letech 1974 a 1999, je dodnes dost děsivým příběhem sedmnáctileté Maud, která se stane obětí titulního hrdiny, svého strýce, a stal se nejúspěšnějším z románů Sheridana Le Fanu, zatímco dobová kritika vyzdvihla spíše námi zapomenuté Osudy plukovníka Torlogha O´Briena (1847). Povídky v KODu, ale nejen tady vydané sbírku V temném zrcadle (1871) vyšly česky poprvé roku 1922, pod názvem Zelený děs pak už roku 1970 (ještě ne v KODu, tam až 1991). Pověstná povídka Carmilla byla česky roku 1970 vydána i v knize Rej upírů, 1971 vyšla dokonce v Literárním magazínu, 1989 opětovně v Půlnočních povídkách, roku 1992 vyšla dokonce hned DVAKRÁT jako samostatná publikace pod názvy Carmilla a Prsty ze záhrobí. Pozor ale, existuje dnes jednak dlouhá, jednak i zkrácená verze příběhu. Současný literární historik Marcel Arbeit označuje tuto i zbylé povídky ze Zeleného děsu právem za „brilantní studie lidského zla a podvědomých hrůz“. Ještě posmrtně Sheridanovi Le Fanu vyšly tři svazky fantastických příběhů a básně s názvem Purcellovy listiny (1880) a jeho balada Shamus O´Brien v mnohém předčí všechny jeho romány… Další díla: Krčma U kohouta a kotvy (1845, román) Duchařské povídky a tajemné příběhy (1851) Všechno v temnotách (1866) Strašidelné bydlení (1868) Dům u hřbitova (1863, román, česká úprava Josefa Voláka vyšla roku 1972) Wylderova ruka Wyvernské tajemství A povídku Zavražděná sestřenice lze najít ve sbírce povídek různých autorů Zmizení zvláštního vlaku (česky 1995) LE FANU A FILM Nesčetněkrát byla především zfilmována (či filmaři jednoduše vykradena) klasická Carmilla, přičemž jednou z nejlepších verzí zůstal film Rogera Vadima z roku 1960 (více viz text u KODu Zelený děs). A dnes… Když producentům a scénáristům po letech došla všechna už vícekrát provařená a slavnější literární díla viktoriánské éry, začali se obracet i k těm méně známým, ale děje přesto často plným knihám. Třeba i od Wilkie Collinse (britský film Basil) anebo právě od Sheridana Le Fanu. Tak vznikl i britský snímek Wyvernská záhada (2000) a rovnou přiznám, že jsem ten román nikdy neměl v ruce a že následující text vznikl pouze na základě anotace k tomuto filmu (což může být, jak víme od Josefa Pecinovského a jeho vzpomínky na „čtenářské“ zážitky líných studentů z Jacka Londona… i zavádějící. Ale nešť.): „Mladou a krásnou Alici, které zemřel otec, vezme pod