DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

S prázdnou kapsou kolem světa

o knížce | recenze | obrázky

Hlavním hrdinou tohoto románu je mladý pařížský novinář Armand Lavarěde, který se vydá s téměř prázdnou kapsou na dobrodružnou pouť napříč světadíly, aby získal miliónové dědictví. Ale odnáší si ze svě cesty daleko víc - poznání, že bohatství ani zdaleka neznamená všechno a že jsou v lidském životě věd a hodnoty mnohem, mnohem důležitější. Musí na své pouti splnit jedinou podmíairu, že objede svět vlastně s prázdnou kapsou, protože těch pět drobných mincí, které si smí vzít, představuje skutečně jen o málo víc než děravou kapsus. A protože ten příběh psal právě Paul d'Ivoi, je samozřejmé, že to bude cesta spletitá a plná dobrodružství: Armand cestuje na lodi i v balonu, vlakem i ponorkou, připlete se také do poslední etapy cyklistického závodu Tour de France, a to všechno absolvuje se svým úhlavním nepřítelem v patách a s přísným průvodcem po boku, protože někdo musí neúplatně dohlížet na splněníí základní podmínky. Z anotace na zadní straně desek. Radši s plnou kapsou, ale s rozumem a logikou Nepříliš dobrá kniha nepříliš dobrého autora (či autorů), toto je stručná charakteristika knihy, kterou edice KOD nabídla pod číslem 130. Skoro se mi zdá, že toto vydání uniklo cenzuře, ale to asi jen proto, že kniha je politicky neškodná. Nakladatelství přece silně dbalo na literární úroveň a knihy, které se příliš nehodily, degradovalo do karavany nebo nevydalo vůbec. Tato kniha musela být dokonce přepracována, což se dělá tehdy, když celkem nosný děj je napsán způsobem neúnosným. Ale já se obávám, že se v tomto případě ani o nosný děj nejedná. Příběh je to totiž značně křečovitý a zdá se, že nejen nepravděpodobný, ale i nesmyslný. Mladý muž Armand Lavarede se stane dědicem milionového majetku, ale je tady, jak už to v některých románech bývá, podmínka. Objet svět s prázdnou kapsou, tedy s pěti sou. Ale na to musí někdo dohlížet, kdo to asi bude? Nu přece druhý dědic, ten, na koho padne dědictví, když Armand nesplní podmínky. Tím dědicem je jistý anglický gentleman Murlyton. Je šťastným otcem dcery jménem Auretta. To vše se vůbec nelíbí jistému finančníkovi jménem Bouvreuil, jenž by rád Lavareda viděl jako manžela své dcery. Nemusím snad dodávat, že na cestu kolem světa se vydá celý tento čtyřlístek. Předesílám, že závěť je to značně zmatená a že každým okamžikem se v průběhu knihy mění její výklad tak, jak se autorovi právě hodilo. A co víc, od prvního okamžiku je zřejmé, že Armand a Auretta si padli do očí, takže ať se stane dědicem kdokoli, peníze teoreticky skončí v jednom hnízdečku. V tomto případě si ovšem mohli cestu kolem světa odpustit. Jsem přesvědčen, že Armand prohrál vše již na samém počátku. Nechal totiž přepravit vlakem do Bordeaux ohromnou bednu, do níž tajně vlezl sám. Tak údajně absolvoval první etapu své cesty zdarma, ale nikde se nepíše o tom, kdo francouzským železnicím zaplatil přepravu oné bedny. Pokud Armand, tak není co řešit. Navíc i dále je nejasné, odkud bere Armand prostředky na cestu. Jak jsem pochopil, nakonec asi vše financuje pan Murlyton, ale možná jsem vše pochopil špatně. Rozhodně však netuším, jak dokázal Armand tak vesele cestovat bez pasu, nevím, proč si nikdo nedělal starosti s vízy atd. Osobně soudím, že Armand by sázku vyhrál a splnil všechny podmínky, pokud by se nechal najmout na libovolnou loď i jako topič nebo steward. Času na změnu lodi a obeplutí světa by měl jistě dost… Ale to by bylo moc jednoduché. Tak proto začínáme bednou. Podotýkám, že náš hrdina si vůbec nevede jako gentleman. Přes Atlantik totiž cestuje – na kradenou jízdenku. Z Panamy se do Kalifornie vydá kdoví proč po souši. Zaplete se do povstání v Kostarice a musí rychle prchat zpět do Panamy, kde jeho průvodci dostanou rozum a naloží jej těžce raněného a zápasícího se smrtí na loď do SF. Aby získal peníze na přepravu přes Tichý oceán, spolčí se pochybnými kruhy čínského podsvětí a díky tomu se mu podaří přeplout oceán v rakvi. V Číně mu v nejmenovaném hlavním městě hrozí poprava, a tak se nerozpakuje ukradnout balon a zmizet kdesi v Tibetu, kde jej uctívají jako boha. Odsud za dramatických okolností prchá přes Himálaje a Ťan Šan do střední Asie, kde už se dostává pod vliv evropského Ruska. Je zvláštní že jeho průvodci se jej stále drží jako klíště a nikoho se mu nedaří setřást. Teprve v závěru své akce dostává Armand lepší nápady, nejvýše lze hodnotit postup, při němž se nechá zatknout a přepravit policií na státní útraty do Terstu. Po epizodě s ponorkou se dá Armand konečně do práce, a vozí se jako topič na lodi do Marseille i jako topič ve vlaku do Lyonu. Nenapadlo ho použít koňostopu či kočárostopu a protože automobilů bylo málo, cestuje do Paříže pěšky a nakonec na kole. Nakonec došlo i na happy end… Zde si dovolím podat stručný itinerář cesty. Z Paříže do Bordeaux, vlak. Bordeaux – Azory – Martinik – Panama (loď). Kostarické dobrodružství Panama – San Francisco (loď). San Francisco – Čína (v rakvi na lodi). Čínské dobrodružství Do Tibetu (balon) Tibetské dobrodružství Přes Himálaj (balon) Střední Asi