DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Černé koráby I. - II.

o knížce | recenze | obrázky

K napsáni svého barvitého, dějově velmi bohatého historicko-dobrodružného románu pro mládež využil Alex všech svých zkušeností - jako literát i jako obratný pracovník s napětím. Příběh (ač nedatován) patří rámcově do třináctého až patnáctého století před našim letopočtem, do doby, kdy Kréta ovládala Středomoří a Trója byla ještě kvetoucím městem. Hrdinou knihy je Bělovlasý, čtrnáctiletý rybářský kluk z okolí Tróje. Při prvním samostatném lovu se dostane se svou loďkou do bouře, je zanesen daleko od rodných břehů a zachráněn na fénickém korábu. Fénický kupec ho jako otroka prodá za drahé peníze (vždyť má téměř bílé vlasy, a to je mezi černovlasými lidmi z jižních zemí vzácnost!) do Egypta, kde je Bělovlasý určen za oběť pro krokodýlího boha Sebeka. Podaří se mu však obludu zabít a prchnout. Tím na sebe přivolá klenbu mocných Sebekových kněží a je Egyptem stíhán. Dostane se na loď řeckých pirátů, kteří plundrují pobřeží, a spřátelí se s jejich náčelníkem Terteem, jemuž v šarvátce bezděčmě zachránil život ... A to je pouhý začátek dlouhé řady dobrodružství, jimiž prochází Bělovlasý v rychlém, napínavém sledu. Z anotace na zadní straně desek. Starověká epopej Tuto knihu jsem právě dokázal během posledních 15 let přečíst potřetí, a tím se hned tak nějaký výtisk pochlubit nemůže. Když tak zpětně hodnotím, co jsem o KOD napsal a co všechno jsem přečetl, směle si dovolím tento svazek určit jako nejlepší z druhé složky, a uvědomuji si, že při sestavování TOP TEN jsem na něj prostě – zapomněl. Je to velká osmisetstránková epopej (myslím autorské strany), rozložená do dvou knih; proto i toto pojednání bude dvoudílné. Jeho autorem je muž poněkud tajemný, ale o tom si přečtěte víc na příslušné stránce. Řekněme si nejdříve něco o době, v níž se děj Černých korábů odehrává. Rok není specifikován přímo, ale je jisté, že bájná Trója dosud stojí. Vyvrácena byla někdy kolem roku 1200 př. n. l., takže vše se odehrává před tímto datem. Středozemní moře ovládá Kréta a její Minojská civilizace. Jejím vládcem je Mínos (připomeňme si bájného Mínotaura).není to ovšem právě TEN bájný Mínos, tímto titulem je poctěn každý vládce zhruba ve smyslu našeho slova král. Bájnou Krétu chrání její mocné loďstvo, proto její města nepotřebují hradby. V jejím područí se nachází mnoho řeckých ostrovů i měst, například i Athény. Jen vzdálená Trója si zachovává nezávislost. Ve východní části Středozemního moře existuje starobylá egyptská civilizace a největší pyramidy stojí již víc než 1000 let. Na vzestupu jsou Féničané, kteří ovládají plavbu Středozemním mořem. Samozřejmě dochází k mocenským třenicím a nesvárům mezi jednotlivými národy i starověkými otrokářskými státy. Do tohoto světa přichází náš hlavní hrdina, čtrnáctiletý hoch, který ještě nemá jméno, a proto mu říkáme Bělovlasý. Jednoho dne musí vyplout sám na moře, a už se nevrátí. Bouře ho zažene od břehu, Féničané jej prodají do Egypta a zde je určen jako oběť krokodýlímu bohovi. Tady by náš příběh mohl klidně skončit, ale nestane se tak. Autorovi se lidské oběti nějak nelíbí a tak raději zahubí božského krokodýla, čímž se ovšem Bělovlasý proviní svatokrádeží a je fanatickými egyptskými kněžími pronásledován doslova až na konec světa. Snad je to jen shoda okolností, ale všechny tři romány z doby starověku, jež byly v KOD vydány, pocházejí z pera polských autorů. Již Melikles měl co dělat s egyptskými kněžími a dokonce prchal za obdobně dramatických okolností jako bělovlasý. Vůbec egyptské náboženství nemá v literatuře dvakrát dobré postavení, stačí si jen připomenou slavný román Farao, které napsal, jak jinak, Polák – Boleslav Prus. Pravda bude asi někde uprostřed, jak už to bývá, skutečností je, že tehdejší svět byl bez náboženství nepředstavitelný. A také bez otroctví, i když Bělovlasý měl to štěstí, že se otrokem nikdy nestal. Poznáváme také další fenomén egyptské civilizace, pohřební kult a pohřební obřady. Ostatně s ním se může seznámit každý, kdo do Egypta zavítá, protože se zdá, jako kdyby celý západní břeh Nilu byl jediným velkým pohřebištěm, počínaje pyramidami v Gize a konče Tutanchamonovou hrobkou. Do podobné hrobky se ukryl i Bělovlasý, ale podařilo se mu z ní uniknout; jak jsem pochopil, tak tady použil autor tak trochu zázraku. Dalším aspektem této doby vylo pirátství; pokud je mi známo, tak Středozemní moře od pirátů vyčistil až Pompeius o nějakých 1200 let později. Pirátem býval druhý hlavní hrdina našeho románu, Terteus. Spolu s Bělovlasým vstoupí dialogové okno služeb bratra krétského krále, Vidvoje podobného bohům, a jeho syna, následníka trůnu Perilavose. Tady máme dobrou příležitost poznat život v Knóssu a setkáváme se i s Labyrintem, jenž v troskách existuje dodnes a je největším turistickým magnetem Kréty. A také jsme svědky dvorských intrik a ař panického strachu vládce, že bude připraven o trůn svým bratrem, a proto sám kuje pikle. Nutno dodat, že právě díky těmto piklům může existovat druhý díl naší knihy, v němž autor popisuje skutečně velkou a neobvyklou cestu. Me