Ledová odysea

obr

autor : Mironov Alexandr

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

V novele A. Mironova Ledová odysea znovu ožívají pohnuté události osudné plavby sovětského parníku Čeljuskin, který se v létech 1933-1934 vydal na cestu podél severního pobřeží SSSR s úkolem prozkoumat severní mořskou cestu a pobřežní oblasti v průběhu jediného navigačního období. Expedici vedl vědec a polární badatel O. J. Šmidt a námořní kapitán V. I. Voronin. Oba muži podnikli společně už jednu úspěšnou plavbu po severní mořské cestě, a to v roce 1932 na ledoborci Sibirjakov, a ještě o dva roky dříve výzkumnou výpravu do Karského moře, tehdy na ledoborci Georgij Sedov. Osud parníku Čeljuskin a jeho posádky patří k nejdramatičtějším kapitolám sovětské historie polárních výzkumných plaveb. Statečná plavba Čeljuskinu, jeho ztroskotání uprostřed ker v Čukotském moři, dvouměsíční pobyt ztroskotané posádky v ledovém táboře na plující kře a konečně záchrana čeljuskinců za pomoci sovětských letců, kdy sedmi nejstatečnějším byly uděleny první tituly hrdinů Sovětského svazu v historii země - všechny tyto události tvoří dějovou osnovu dokumentární novely, kterou na základě vlastních zápisků napsal jeden z nejmladších účastníků expedice. Přiblížil nám dny plné nebezpečí, těžké práce za nesnesitelných podmínek, ale i neutuchající víry v záchranu. Vytvořil tak napínavý, dějem a nečekanými zvraty nabitý příběh, který nepostrádá ani příklady přátelství, obětavosti, odvahy i naděje. Když v roce 1984 chystal A. Mironov svoji prózu k jubilejnímu vydání, mohl v epilogu konstatovat, že tam, kde Čeljuskin před padesáti lety klestil budoucí plavební dráhu velké arktické námořní magistrály, vodí dnes atomové ledoborce konvoje dopravních lodí téměř po celý rok. Ani dnes však nikdo nezapomíná na průkopníky této cesty. (Z anotace na zadních deskách knihy) Sovětská odysea Před časem jsem na těchto stránkách tvrdil, že mezi knihami KOD se našla jen jediná kolaborantská. Nu, teď se bojím, že jsem nalezl další. Nevím, kdo z dětských čtenářů a sběratelů tuto knihu četl a jaký z ní měl dojem. Mně se totiž zdálo, že i na dobu, ve které tato kniha vyšla, to byla trochu silná káva. A to, prosím, vyšla v roce 1989. Jde o plavbu parníku Čeljuskin, kterou popsal jeden z členů jeho posádky. Tehdy mladý námořník. Loď je na této plavbě sevřena ledy arktického moře, a nakonec i rozdrcena, a námořníci přežijí dva měsíce na ledové kře, odkud jsou postupně zachraňováni leteckým mostem. Až sem vše v pořádku, jedná se o popis skutečné události, která je dostatečně známa široké veřejnosti, a není lepšího vypravěče, než je očitý svědek. Jenže… Už když jsem tuto knihu otvíral, měl jsem určité obavy. Jako dítě jsem totiž četl podobnou knížku o hrdinných námořnících lodi Sedov, která uvázla v Arktidě dokonce na tři roky, ale nakonec se šťastně vrátila do mateřského přístavu. Tuto knihu napsal Konstantin Badigin a jmenovala se Hrdinové polární plavby (Sedovci). Pokud vám toto jméno něco říká, pak máte pravdu, jako autor se tento pán zapsal i do edice KOD. Knihu jsem si tenkrát vypůjčil z knihovny a pak ještě asi dvakrát a měl jsem ji pěkně očtenou. Potom se mi ztratila z obzoru a až asi po 30 letech jsem narazil v antikvariátě na knihu téhož autora pod názvem Tři roky v Arktidě. Pochopil jsem, že se jedná o stejnou knihu, jenže v úpravě pro dospělé. Byla také třikrát silnější. Ale – docela totiž stačil původní text dětské knihy. To, co by,o navíc podpisovalo stranické a komsomolské schůze, oslavy Velkého října a narozenin velikého Stalina (to ještě nebyl generalissimus) a vůbec všeobecné vychvalování sovětského režimu. Nu, a co čert nechtěl, Ledová odysea je psána přesně v tomto tónu. Nebudu popisovat schůzování a hrdinné chování komsomolců, jen k dokreslení situace použiji jeden citát. Jde o to, že v jednu chvíli parník Čeljuskin uvízl v ledu a zdá se, že bude přezimovat. Cituji: Přestože byla situace, do níž se parník dostal, složitá, nikdo neztrácel naději na vysvobození, Feďa Rešetnikov filozoficky poznamenal: „Počkáme a uvidíme, co bude dál. Zatím musíme myslet na to, co je teď aktuální.“ „Co například?“ „Výročí Říjnové revoluce.“ Konec citátu. Pokud nevěříte, zabruste na stranu 84, druhý řádek zdola. Autor si nemůže vynachválit, jak expedice probíhala hladce, jak hrdinně a statečně se chovala celá posádka a jedním dechem dodává, že jen nepřízeň osudu způsobila nikoli nezdar expedice, ale potopení parníku. Jeho vlastní slova ho usvědčují když ne ze lži, tak tedy totálního setrvávání v bludech. Úkolem parníku Čeljuskin bylo v letním období proplout z Murmansku do Vladivostoku severní cestou. Tudy zatím proplulo jen několik ledoborců, a tak měl Čeljuskin být první, kdo to dokáže, a otevře tuto cestu obchodním lodím. Ten, kdo si vymyslel tento úkol, bezostyšně hazardoval s majetkem a lidskými života. Tenkrát prostě už muselo být jasné, že bez pomoci ledoborců nemá normální parník proti arktickému ledu šanci. Vše se v plné míře potvrdilo. Mironov připomíná, jak mizerně byly vybaveny polární výpravy za carského Ruska a dokládá to na Sedovově výpravě, která


knížky z edice

Dýmka strýce Bonifáce

Tato kniha vyšla v několika vydáních první 1954, n

více »

Mimozemšťané a hvězdy

Eric Simon je člověk, kolem kterého se točí většin

více »