DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Pašeráci

o knížce | recenze | obrázky

Divočina v kanálu La Manche Nemohu si pomoci. Od chvíle, kdy jsem začal brát rozum, jsem přesvědčen, že k pořádnému dobrodružství patří moře a lodě. A pokud tu není moře a loď, tak by měl být k dispozici alespoň pustý ostrov, a v horším případě jezero, řeka, potok nebo potůček, lze se uspokojit i s rybníkem. Edice KOD tento můj názor potvrzuje bohatě, protože přinejmenším třetina knih se výše uvedené tematiky dotýká. Stačí si jen prohlédnout titulní stránky knih a spočítat si, kolikrát se na ní vyskytuje plachetnice. Zdá se, že ani obnovená edice v tomto ohledu nechce zůstat pozadu. Zatím tady už vyšlo dost suchozemských příběhů, v nichž vystupují koně, kovbojové a další podobné rekvizity, takže konečně i na vodu došlo. Pravda, není to zrovna širý oceán, ale ono se dá slušné dobrodružství prožít i počátkem 19. století v kanálu La Manche. (Angličané by mě hnali, ti si tento pruh vody nazývají English Channel). Pašerácké řemeslo je tak staré jako samotné obchodování, protože vždycky se našel někdo, kdo se snažil zabránit obchodu někomu jinému a stát v tomto ohledu vydává cla pro domnělou ochranu vlastní produkce. Ale o právních aspektech pašování zde nehodlám diskutovat, jde prostě o to, že se jedná o činnost postihovanou zákonem, a tudíž značně nebezpečnou. A mezi pašeráky nás ve své knize zavádí Iain Lawrence tak trochu plíživě, i když z názvu knihy je hned zřejmé, že o nějaké poklidně vykládání zboží v přístavu asi nepůjde. Takže tady máme loď, a jmenuje se Dračice. Trochu mi připomněla Apsovu rodinu z povídky Josepha Conrada Potvora, jež vyšla ve svazku 142 Tajfun. Máme tady kapitána, jmenuje se Tucker Crowe. Trochu mi připomněl Johna Silvera, pro změnu z 5. svazku KOD Poklad na ostrově. Máme tady i chlapce, Johna Spencera, který jaksi připomíná Jima Hawkinse, jen je o pár let starší. Dobrodružství začíná na pevnině přepadením dostavníku, a končí likvidací pašerácké tlupy, která ovšem existuje jaksi v pozadí, tak nějak neurčitě, a objeví se až když je to potřeba. Těžko říct, co našeho hrdinu vedlo k tomu, že svou loď nasměroval do francouzského přístavu pro pašovaný konak. Soudě z náznaků, musela to být sama loď, která čestného muže ho ponoukla k tam nekalé činnosti. Jsou tu skvěle vykreslené figury tří námořníků, i když by se dalo zapochybovat, zda k řízení tak velké plachetnice skutečně postačí tak malá posádka. Je tu mrtvola, která se drží v brázdě za lodí. Je tu kapitán, který je dokonalým vzorkem zla a který se sice snaží přetvařovat, ale lumpárna mu kouká z očí, jen Otec a syn Spencerovi to nevidí. Skvělá je honička Dračice a kutru v chladných vodách kanálu, a autor ji okořenil mlhou, čímž jí dodal zvláštní půvab. Zajímavý je i závěr lodi, v níž se vracíme na místo, kde to všechno začalo, a to tak, že to vlastně nikdo netuší. Trochu zamrzí,. Že hlavním padouchem je někdo, s kým jsme se vlastně nesetkali, černá eminence z pozadí. Je trochu absurdní, že tento „ctihodný občan“ nepřenechává špinavou práci svým poskokům, ale účastní se jí se vší krutostí osobně. Je celkem v pořádku, že na poslední chvíli se v našem hrdinovi Johnu Spencerovi probudí ty správné geny, ale domnívám se, že právě tohle celému dílu poněkud uškodilo. Překvapením navíc je zjevení tajemného pasažéra v tajných prostorách lodi, ale to bych už prozrazoval příliš. Jsem přesvědčen, že tato kniha stojí za přečtení. Jen malou námitku bych měl k obrázku na titulní straně. S tím, že ze čtyř proužků nám zbylo žalostné torzo, jsme se už se skřípěním zubů smířili a asi s tím nic neuděláme. Ale figura dračice na přídi lodi vypadá tak trochu jako pes a má žraločí zuby, to mi nikdo nevymluví.