Jabloňová stezka

obr

autor : Velkoborský Fráňa

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Kniha vyšla třikrát: První vydání 1958, náklad 20 000, brožovaná se čtyřmi proužky. Druhé vydání 1970, náklad 20 000, tvrdé desky s proužky - viz výše. Třetí vydání 1978, náklad 40 000, stejná úprava jako druhé vydání. Vlídné dobrodružství Nenápadný svazek, který na pohled jako by do dobrodružné literatury nepatřil, a přesto se pod měkkými deskami skrývá jedna z nejlepších knížek, kterou edice KOD nabídla. Měl jsem dokonce chuť zařadit svazeček mezi TOP 10, ale pak jsem od nápadu upustil. Ptáte se proč? Inu, právě proto, že svým charakterem je toto díle přece jen někde jinde, spíše na pomezí klasické beletrie a životopisného románu. Nacházíme se v Severní Americe, ve Spojených státech amerických, které mají koncem 18. století již čtyři miliony obyvatel a další a další přistěhovalci se budou valit z Evropy, což si dobře uvědomuje i Jonathan Chapman, zvaný Johnny Appleseed neboli Jan Jadérko. Je to historická postava, a pokud se někdy zakousnete do jablka zvaného jonatán, měli byste si připomenout právě tohoto muže. Je to sadař a dobře ví, že o potraviny nová přistěhovalci mít nouzi nebudou, pokud budou jen trochu rozumně hospodařit. Obilí se urodí za jediný rok. Ale ovocný strom roste deset, patnáct let, než dá první úrodu. A v americké divočině žádné ovocné stromy nerostou… Kniha se odehrává na nejzazším americkém západě té doby, mezi Pittsburghem, v údolí řeky Ohia, v krajích až k břehům řeky Mississippi, a později na severu ve vznikajícím státě Michigan. Nynější velkoměsta jsou tehdy jen velkými vesnicemi, všude kolem jsou pralesy a v nich stále ještě žijí svým přírodním životem indiáni. Osadníci musí těžce na pralesu dobývat novou půdu, ze všech stran jim hrozí nebezpečí. Každý rok se Jan Jadérko vydává na cesty, na zádech vak s jablkovými jadérky, a kam přijde, tam pomůže osadníkům založit ovocný sad. A je to zvláštní člověk, protože za celý svůj život nenašel snad jediného nepřítele. Všichni si jej váží pro jeho obětavost, s jakou bez ohledu na vlastní zdraví pomáhá jiným všude tam, kde je to zapotřebí. Pro svůj vznešený cíl obětoval i osobní štěstí, a tak nikdy nepoznal skutečný domov, neoženil se a neměl děti, ale svou velikou lásku každoročně navštěvoval, přestože se s jeho tichým souhlasem provdala za jiného. Román sleduje dlouhé období 50 let Chapmanova života, je složen z drobných epizod a jediným spojujícím momentem jsou ovocné sady a jeho tajná láska Betty. Přátelí se i s indiány, které jiní považují za krvežíznivé vrahy, a dobře vnímá nespravedlnost, s kterou bílí lidé berou indiánům jejich domov. A přesto Chapman nikdy nesouhlasí s tím, aby indiáni používali ve svém odporu násilí, a nechápe Tekumseha a jeho snahy o ozbrojený boj; dobře totiž ví, že indiáni musí bílé mase podlehnout a že jejich osud je zpečetěn. Návrat k životu v přírodě je nemožný, proto se snaží Indiány naučit hospodařit podobně jako bílí lidé. Někdy se to daří, ale většinou se staré zvyky nedaří během jedné či dvou generací vykořenit. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, indiáni jsou stále vyhnanci ve vlastní zemi. Měl jsem tu možnost spatřit indiány v západní části USA, kde žijí na území, které jim bílí lidé milostivě ponechali. Většinou to je neúrodná poušť. Ale trochu se blýská na časy. Advokáti vytahují staré, dosud platné smlouvy, které byly bílými tolikrát porušeny, a indiáni své letité spory před soudy vyhrávají,. Ale bohužel, na území, kterého se domohli zpět vznikají kasina… Ale to jsem odbočil. Jan Jadérko nežije ve vakuu, a proto se i jeho dotknou dramatické události války s Angličany. Události této války patří k nejdramatičtějším kapitolám celé knihy, a ač se autor vyhýbá popisu jednotlivých krutostí, přece jen má válka na hrdiny jeho knihy drtivý dopad, podobně jako strašlivá zima v roce 1831, kdy málem pomrzly i všechny Chapmanovy sady. Velkoborský nenechává svého hrdinu na stránkách knihy zemřít. Přestože je Jan Jadérko již velmi starý, slabý a nemocný, na jaře se opět vydává na cestu s vakem plným jadérek… Je zajímavé, jak se v edici KOD řetězí historie vzniku Spojených států. Tomuto svazku předcházejí knihy Jamese Fenimora Coopera, zejména Průkopníci s podobnou tematikou, současníkem Chapmanovým je Tecumseh, o němž vyšel čtyřsvazkový Steubenův román,.a jakmile Jan Jadérko odešel na svou poslední cestu, nastupují odvážní chlapci Marka Twaina. Další osidlování západu mapuje svazek Ztraceni v pustině Francise Breta Harta, a pak už tu jsou Mayovy romány i Paškovy westerny, které nás dovedou až do 20. století. Jabloňová stezka je psána mistrovským stylem a doslova nádhernou češtinou, s jakou se dnes už jen těžko setkáme. Je celá plná pohody a klidu, snad až na těch několik setkání se smrtí, která k životu bohužel také patří. Jabloňová stezka je jednou z prvních knih v KOD, kterou ilustroval Jaromír Vraštil. Má již svůj rukopis, ale jeho kresby jsou doslova špatně viditelné, tenká čára se na stránkách téměř ztrácí. Co se však redakci hrubě nepodařilo, je obálka druhého vydání. Je na ní kresba Jaromíra vraštila,


knížky z edice

Robinson Crusoe

První vydání 1958, 25 000 výtisků, brožovaná se čt

více »

Sejdžo a její bobříci

Zvířátka na dalekém severu Teď nemůžu udělat nic j

více »