DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Plavčíci kapitána Bontekoea

o knížce | recenze | obrázky

Tři vydání: První 1958, náklad 20 000, brožovaná se čtyřmi proužky, obálka zatím není k dispozici Druhé 1966, náklad 25 000, obálka viz výše Třetí 1977, náklad 55 000, obálka prakticky shodná s druhým vydáním. Čtyři plavčíci a příliš mnoho stránek Rozsáhlý román nizozemského autora se odehrává v 17. století a jak je zřejmé z názvu, především na moři. Na lodí Nový Hoorn po velením kapitána Bontekoea se plaví i čtyři plavčíci. Prožijí četná dobrodružství a nechybí ani ztroskotání. Jako dítěti se mi do této knihy vůbec nepodařilo začíst, teď, po víc než 40 letech, došlo konečně i na tuto knihu. Dokázal jsem ji přečíst. Svůj původní názor jsem změnil, ale zase ne příliš. Pro dětského čtenáře je totiž takto dlouhý text patrně skutečně nestravitelný. Na druhou stranu to rozhodně není kniha špatná, ona totiž vůbec není psána jako dobrodružný román, ale jako seriózní vážná literatura, protože pan Fabricius byl seriózním váženým literátem. Teď jde o to, z jakého hlediska k ní máme přistupovat. Dalo by se říci, že i tato kniha by si možná zasloužila přepracování a hlavně zestručnění, protože jsou v ní celé kapitoly, které s dějem naprosto nikam nepohnou, ale autor je z jistých důvodů považoval za důležité. Ale svůj názor na krácení a upravování knih už jsem sdělil na jiných místech. Tvrdím, že kniha se má vydávat tak, jak ji autor napsal. Vše se odehrává v letech 1619 – 1621. V té době probíhá v Českém království stavovské postavení, dočkáme se i Bílé hory a potupného zúčtování, začíná třicetiletá válka. K americkým břehům dorazila loď Mayflower, čímž začíná obsazení tohoto území Angličany. Ale Holandsko je v té době námořní mocností, které využilo mocenského vakua po likvidaci španělské armady. Na ostrově Manhattan stojí město Nový Amsterdam, Abel Tasman objevil Austrálii a dotkl se i břehů Nového Zélandu. Nizozemská Indie, která zahrnuje prakticky celou Indonésii, znamená, že Holandsko bude ovládat obchod s kořením. Do těchto událostí vyplouvá loď Nový Hoorn s kapitánem Bontekoem a čtyřmi plavčíky na palubě. Nutno podotknout, že sama historie nijak naši plavbu neovlivní, je to jen jedná epizoda z nekonečné řady námořních plaveb, které v té době byly vždy rizikem. Snad jedinou výjimkou je přistání u Kapverdských ostrovů, kdy se kontakt se španělským obyvatelstvem omezil na vzájemnou střelbu. V dnešní době se můžeme do Indonésie dostat z Evropy zhruba za 12 hodin, pokud nás nic nenutí na cestě přestupovat. Ještě v době vydání této knihy se muselo cestovat přinejmenším čtyři dny, jak je uvedeno i v doslovu: „se čtyřmi noclehy po cestě“. Ale Nový Hoorn plul po této trase takřka celý rok… K tomu, aby někdo vytvořil takto dlouhý epos, a to dokonce historický, je třeba mít znalosti, a ty pan Fabricius měl. Musel vědět leccos o tom, jak vypadaly a jak se řídily tehdejší lodi, dle mého soudu musel nějakou dobu žít i v Indonésii, aby poznal tamější podmínky, život obyvatelstva, který se patrně i po 300 letech ničím nelišil od stavu, který poznali naši plavčíci. A musel umět i malajsky, protože při četbě knihy dostáváme několik lekcí malajštiny. Skutečností je, že toto dítě neocení, protože má raději jednoduchost a akci. I těch je tady dostatek, ale jsou podávány v pomalém rytmu a jsou proloženy různě dlouhými etnografickými pasážemi. Poznáváme i reality tehdejšího Holandska, dovíme se, jak se lze vyučit řemeslu, jak cestovat po zamrzlých kanálech, poznáme i spoustu dalších lidí a lidiček; nutno dodat, že jsou to kapitoly neobyčejně půvabné. Čtyři plavčíky poznáváme postupně, a spolu s nimi se seznamujeme i s životem začátkem 17. století i s režimem na tehdejších lodích, skoro se mi zdá, že kapitán Bontekoe je na svou dobu až příliš laskavý a obávám se, že těmito metodami by ve skutečnosti kázeň příliš dlouho neudržel. Pravdou ale je, že do posádky nevzali každého, protože to na tehdejší dobu bylo velmi výnosné zaměstnání. Dovíme se, že plavčík za každý měsíc služby bral tři zlaté, a když se to vynásobí dvěma lety služby, jsou z toho velké peníze. O kupní síle guldenu tehdejší doby se sice můžeme jen dohadovat, ale při podrobném studiu ve speciální nakupovací kapitole v závěru knihy si můžeme trochu udělat obrázek. Fabricius nazývá dospělé námořníky familiárním titulem „strejcové“, a my je také máme vidět jako dobrácké tatíky, kteří sice nejdou pro hrubé slovo daleko, ale není to patrně žádná nezvedená cháska, s jakou jsme se mohli setkat například při plavbě lodi Bounty – viz odkaz01 . Plavčíci jsou čtyři a mají tedy čtyři různé povahy. Poněkud nepřístupný Rolf, sirotek, který velmi nerad mluví o své rodině. Hajo, toužící stát se námořníkem, Harmen, nejzkušenější plavčík, protože pluje už po druhé, a konečně smolař Padde, poněkud obtloustlý, který se plaví jen omylem a dokáže na sebe vázat i ty největší nehody. Poněkud zmatené se mi zdá být mezipřistání u Rheunionu. Nevím, proč Bontekoe nezastavil v jižní Africe, když tušil, že budou potíže s kurdějemi. Pravda, tehdy se ještě nevědělo, co tuto nemoc způsobuje, ale vědělo se,