DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Potopené město

o knížce | recenze | obrázky

Známý současný francouzský spisovatel Jean Ollivier odhaluje v tomto napínavém románu před zraky mladých čtenářů všechna bohatství a krásy tajuplného podmořského světa. onoho kouzelného světa ticha. kam mohou proniknout jen odvážní potápěči a který se teprve ve světle reflektorů a lamp rozzáří čarovnou hrou světel a stínů. Před filmovou kamerou režiséra Poiriera se odvíjejí překrásné scény na dně Středozemního moře. kde Ollivierovi hrdinové prožívají mnoho dramatických dobrodružství a nečekaných překvapení. z nichž největší je objevení trosek dávno potopeného a zapomenutého antického města .. Jsou knížky veselé. jsou knížky smutné. Jsou knížky nabité dějem. jsou knížky duchaprázdné. Jsou knížky skvěle napsané. existují i produkty grafomanů. Ale já pořád nevím. kam mám zařadit tuhle. Kdyby se mě někdo zeptal o čem. je. tak mu odpovím. že o tom. jak patnáctiletý chlapec s potápěčským přístrojem objevil starověké město. A on se mne zeptá – a co bylo dál? A já odpovím – nic. Skutečně se mi zdá. že si teď. pár hodin potom. co jsem ten svazeček přelouskal. marně vzpomínám na nějaký ten děj. Skoro bych řekl. že by to mohla být reportáž. Nevím. jak dalece je tento příběh skutečností. město Porto Torres na Sardinii existuje a ostrov Asinara taky. o nějakém potopeném městě jenu míli od břehu se nějak nemohu nic dovědět. Je však nanejvýš pravděpodobné. že podobným způsobem už byla potopená města ve středomoří objevena. Pátrám v knížce po nějakém tom dobrodružství. Jistě. samo objevení potopeného města nutně dobrodružstvím být musí. ale to jaksi čtenáře neuspokojí. ten očekává. co se bude dít dál. A ono se dál neděje nic. až na to. že naši hrdinové objevují další a další ulice a trosky a sloupy a dokonce i přístav. A teď je tu konečně italský stát. který se začíná do věci šťourat. Francouzi mají náhle zákaz vstupu na naleziště. a čtenář už doufá. že dojde ke konfliktu se zákonem. že policie obviní objevitele z pokusu o krádež. že tu bude vězení. soud. a ono – nic takového. Sice se jeden den dovíme. že se postupuje proti zákonu. ale toho se dopustili sami Italové. a tak jsou z toho Francouzi venku. Jistě. pro samy objevitele je vzrušující vytahovat ze dna moře amfory a dokonce si sloupy a zjišťovat. jaké je to vlastně město a kdy bylo zničeno. ale pro čtenáře edice karavana už to takový požitek není. Skutečně. této knížce by seděla spíš edice Kolumbus. ale zase nevíme. zda se jedná o fakta. Pravda. Máme tady neurčitý vztah mezi Pascalem a dívkou Lulu. ale ten končí u laškování s bílým delfínem. A tak musíme jen sledovat mírnou chybu v datování. Čteme. že?: „Toto město spí pod vodami Středozemního moře přesně 2300 let.“ Kniha byla vydána v roce 1958. jedná se tedy o rok 342 před naším letopočtem. Ale podle popisu historika Flavia Andronika k tomu došlo v roce 146. i když to není řečeno tak jednoznačně. Je možné. že v tom roce svůj spis jenom napsal. Tím víc se musím ohradit proti některým. údajům z výběru zajímavostí. Podle zde uvedeného textu veslovali na starověkých galérách výhradně otroci. Přitom je známo. že v Řecku. přinejmenším na válečných lodích. veslovali zásadně svobodní občané. A pak. hovoří se o zániku Kartága v roce 146. vedeném slavným vojevůdcem Hannibalem. Tak nemýlím-li se. v tomto roce byl slavný Hannibal už přinejmenším 30 let po smrti. Knihu ale nemohu hodnotit špatně. Obrázky Josefa Jíry toho moc nepokazily. ale myslím. že příliš nenadchnou. Výběr zajímavostí sestává z informací o potápění s akvalungem. dopravní situací ve Středomoří ve starověku a z malého slovníčku obyvatel moře.