DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Poklad na ostrově

o knížce | recenze | obrázky

Kniha vyšla v KOD třikrát, ale možná i pětkrát. 1. vydání 1954, viz výše. 2. vydání 1957, ve stejné úpravě jako 1. vydání. 3. a 4. vydání zatím neupřesněno. 5. vydání v roce 1969, v tvrdých deskách s proužky, jeho obálku můžete vidět vpravo. Ilustroval Bohuslav Mikeš. Pro zajímavost, Albatros vydal tuto knihu ještě několikrát, přinejmenším v roce 1985 v edici Karavana s ilustracemi Karla Tomana a v roce 1989 mimo edice, v brožovaných deskách, s ilustracemi Georgese Rouxe. Vše v překladu Hany Šnajdrové. Na černé rakvi patnáct chlapů popíjí... Nu, a jsme na vrcholu. Redakce si dovolila hodně, když proti komunistické cenzuře pustila jedno z nejlepších děl dobrodružné literatury, jaké kdy vzniklo. Ale patrně měla za sebou silný argument – vždyť tato kniha běžně vychází i v Sovětském svazu. Cenzor musí stáhnout chvost mezi nohy a mlčky přihlížet, jak naše mládež čte něco jiného než Čuka a Geka a jiné příběhy z Veliké země. Poprvé jsem tuto knihu četl, když mi bylo 12 let, tedy ve věku přiměřeném. Pravda, nebylo to vydání z edice KOD; tehdy se totiž stala věc nevídaná – zhruba současně s druhým vydáním v edici KOD vyrazil na svět ještě další český překlad pod názvem Ostrov pokladů, a to v nakladatelství SNKLHU (později Odeon). Jako na smůlu jsem pod stromeček dostal právě ono jiné vydání, jež postrádá ilustrace, a s ním jsem se trápil dalších 45 let. Pravda, mezitím román vyšel ještě mnohokrát, několikrát v Karavaně, dokonce i v knižní podobě s originálními rytinami, ale vydání v edici KOD mě míjelo. Teprve loni (2004) se mi podařilo za nekřesťanský peníz sehnat ušmudlané vydání Pokladu na ostrově z edice KOD, a to dokonce první vydání z roku 1954. Po složité úpravě potrhané obálky a ještě komplikovanějším procesu rovnání hřbetu vypadá knížka v knihovně celkem obstojně. Klasický motiv zakopaného pokladu je rozehráván na anglickém území v pěti kapitolách, které mě kdysi úžasně nudily. Vím, byly nutné, ale jako dítě jsem příliš nechápal úlohu Billy Bonese (Starý mořský vlk u admirála Benbowa), Kostelní lavičky a Černého psa. Ostatně, ten se objevil a zase zmizel… Jako dítě jsem plně důvěřoval Johnu Silverovi, a tak jsem utrpěl dokonalý šok, když jsem se spolu s Jimem Hawkinsem skrýval v bečce od jablek. Od toho okamžiku mě kniha uchvátila. Autor vypráví celou knihu v první osobě, což však není jednoduché, proto se pera chápou různí vypravěči. Dítě to dokáže strávit, i když pravda, jsem občas zapomínal, kdo právě hovoří. Romantické dobrodružství pokračuje na ostrově Kostlivců, kde se zlá a chamtivá povaha pirátů projevuje naplno. Přestože jich je několikrát víc než těch, co zůstali věrní kapitánovi a majiteli lodi, záhy se poměr sil vyrovná – piráti se navzájem vyvraždí sami. John Silver je z pirátů nejrozumnější a snad také jako jediný je nadán inteligencí. Má sice přirozené vůdcovské schopnosti, ale zvládnout tu čeládku je nad jeho síly; ostatně podobně dopadne každý, kdo se pokusí uklidnit 20 žáků osmé třídy. Jim Hawkins není jen vypravěčem, je to vlastně stěžejní postava, která velkou měrou ovlivňuje příběh. Jde o již zmíněnou bečku od jablek a také o únos Hispanioly, čímž vlastně podřízl pirátům větev. Navíc právě on se setká s Benem Gunnem, ztroskotancem, jenž na ostrově už tři roky žije sám. Právě toto setkání ovlivní rozhodujícím způsobem pátrání po pokladu. Kromě již zmíněných Jima Hawkinse a Johna Silvera je tu ještě několik dalších poněkud vedlejších postav. Užvaněný zeman Trelawney, chladnokrevný doktor Livesey, který dovede usměrnit i Jima, Benn Gunn, který prahne po sýru, a také Israel Hands; Jimův souboj s Israelem Handsem patří k těm nejlepším místům knihy (viz ilustrace nahoře). Stevenson napsal tuto knihu v tom nejšťastnějším okamžiku; nikdy dříve a nikdy později už se mu nepodařilo napsat tak čtivé a přitažlivé dílo. Ilustrace Georgese Rouxe jsou půvabné a patří k době, kdy byla kniha napsána. Od té doby jsem viděl už mnoho dalších ilustrovaných vydání, ale nic jiného se k této knize nehodí, s jedinou výjimkou. Lze jen litovat, že po roce 1945 se podařilo vydat tuto knihu s ilustracemi Zdeňka Buriana pouze jednou; ukázku z těchto ilustrací lze nalézt v knize Vladimíra Prokopa Zdeněk Burian (nakladatelství Gallery 2005) na straně 95. Ještě se musím zmínit o knize A. H. Smitha Zlato kapitána Flinta (naposledy vydal Toužimský a Moravec v roce 2001), která popisuje děj předcházející románu Poklad na ostrově. Naštěstí šla edice KOD jinými stezkami. Autor zde nedokázal říct nic jiného než to, co popsal Stevenson 20 řádky. Pokud byste tuto knihu chtěli číst, je to skutečně ztráta času. Přesto můžeme v edici Karavana najít sešit s názvem Pomsta Johna Silvera. Opět to je nastavovaná kaše, autor si vypůjčil známé postavy v domnění, že ony samy sestaví zajímavý děj, a dal tak vzniknout jen spoustě makulatury. Pozn. Podobně vzniklo třeba i dílo Klekí Petra, Bílý otec Apačů. Nejedná se rovněž o nic jiného než o složité rozvedení Mayovy myšlenky bez jakékoli vlastní invence.