DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Poslední Mohykán

o knížce | recenze | obrázky

Toto je skutečně jiná kniha než svazek 020, tam bylo publikováno zkrácené a přepracované vydání, toto je (patrně) celý a přímý překlad. I proto lze tuto knihu brát za první vydání. První vydání 1961, náklad 40 000 výtisků; viz výše. Druhé vydání 1984, náklad 100 000 výtisků, nové ilustrace Jaromíra Vraštila. Obálka viz vpravo. Třetí vydání 1991, náklad 100 000 výtisků, stejné jako druhé vydání. Snad nejslavnější indiánka všech dob Tuto knihu jsem si koupil týž den, kdy vyšla, v roce 1961. Krátce předtím jsem dočetl Lovce jelenů, a připouštím, že jsem jím byl ve svých 14 letech dost zklamán. V poměru k množství událostí, které se v něm stanou, mi připadal třikrát objemnější než bylo nutné. (Dnes jsem již názor poněkud změnil.) Zjistil jsem záhy, že čtu jinou knihu, než byla vydána v této edici pod číslem 18, a brzy jsem pochopil, že situace je úplně jiná. Poslední Mohykán je jednou z nejlepších knih, které vyšly v edici KOD, a rozhodně nejlepší knihou Jamese Fenimora Coopera. Nechce se věřit, že tento úžasný román se sevřeným dějem a skvěle vykreslenými postavami napsal týž autor, který vytvořil rozvláčné a plytké romány jako jsou Stopař nebo Průkopníci. Je to druhý díl pentalogie, jehož ústřední postavou je Nathaniel Bumppo, zde nazývaný Sokolí oko. Pohříchu se toto jméno v knize příliš neobjevuje, mnohem častěji čteme prosté slovo zvěd. Ale ani on není titulní postavou knihy, tou je Unkas, syn Čingačgúkův, poslední muž z kdysi slavného kmene Mohykánů. Přesto tento muž vystupuje jakoby v pozadí, moc toho nenamluví, a spíše jedná. Vše se odehrává v několika srpnových dnech roku 1757, za války mezi Francouzi a Angličany, jejímž důsledkem byl konec koloniálního panství Francouzů. Cooper je Angličan, a proto jeho hrdinové bojují na straně Angličanů, pro Francouze a jejich spojence nenachází v knize příliš dobrých slov, ale jinak se tyto dva národy od sebe svým počínáním vůbec neliší. Dobu děje můžeme dokonce datovat zcela přesně, protože Cooper zaznamenal historickou událost – dobytí pevnosti William Henry Francouzi i následný masakr „Krveprolití v pevnosti William Henry“. Obě bojující strany využívají pro své zájmy indiánské kmeny a rády jitří staré nepřátelství mezi kmeny. Jak to s tím spojenectvím je, líčí nejlépe sám Cooper na straně 228 prvního vydání; dovolím si citovat: „Zmatek mezi národy, ba i mezi kmeny, dosáhl v té době vrcholu. Jednotící pouto jazyka, zájem na společné věci a společný původ přestaly v mnohém mít svůj vliv. To také způsobilo, že Delawaři a Mingové (tak se nazývaly kmeny šesti národů) bojovali společně, a Mingové číhali na skalpy Huronů, kteří byli s nimi stejného původu. Dokonce i Delawaři byli rozděleni. Po pravdě řečeno Indiáni si občas bojují jak se jim hodí a pokud se jejich zájmy nekříží právě se zájmy velitelů Francouzů nebo Angličanům, nechávají je tito na pokoji. Tak mohli Indiáni za tichého přihlížení francouzského velitele Montcalma vyvraždit celou posádku pevnosti William Henry, která se předtím Francouzům vzdala a byl jí dle dohod umožněn odchod… Nebudu zde řešit, který kmen bojuje na které straně. Pro nás je rozhodující, že proti skupině hlavních hrdinů stojí kmen Huronů a zejména jejich čelný zástupce, Lstivý lišák, Magua. Muž dvojí tváře, několikanásobný přeběhlík a zrádce, si chce zchladit svou žízeň po pomstě poté, co jej plukovník Munro dal zbičovat. Cooper z něj učinil šedou eminenci, která stojí v pozadí všech událostí a nenápadně tahá za šňůrky. Proti němu stojí Sokolí oko, jeho dva přátelé Mohykáni a major Heyward. V centru nebezpečí jsou dcery plukovníka Munroa Alice a zejména Cora, kterou si Magua smyslel pokořit tím, že si ji vezme za ženu. Mimochodem, není příliš známo známo, že kmen Huronů byl systematicky ničen a vyvražďován právě Delawary, aniž se tuší, kde se v domorodcích vzala ta neuvěřitelná zášť, s níž byl likvidován vlastně celý národ. Román řadím mezi westerny, což není tak docela spravedlivé, protože se vlastně odehrává na Východě. Ale tenkrát to možná byl pro obyvatele amerických kolonií skutečně daleký západ, za jehož hranici se odvážil skutečně jen málokdo. Vezmete-li si k ruce mapu, budete možná překvapeni, ale vše se odehrálo na jezerech Champlain a Horican, která se nacházejí u kanadských hranic, několik set kilometrů severně od – New Yorku. Tato jezera tvoří hranici mezi státy New York a Vermont a dnes je tu rekreační oblast na úpatí pohoří Adirondack. Mimochodem, v nedalekém středisku Lake Placid se již dvakrát konaly zimní olympijské hry. Skutečně velmi mnoho se toho za těch 250 let změnilo. Přiznám se, že jezero Horican jsem na mapě nenašel, ale dle Cooperových popisů prakticky splývá s jižní okrajem jezera Champlain, takže na dnešních mapách se mi mohou jevit jako jedno jezero. Události připomíná i název jedné z osad na západním břehu jezera – Port Henry. Celý děj románu se odehraje vlastně jen v několika dnech. Dcera náčelníka pevnosti, Alice a Cora, doprovázeny majorem Heywardem, Sokolím okem a oběma indiány z kmene Mohykánů, se octno