DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Lacho z rodu Ha

o knížce | recenze | obrázky

„Možná že někoho poněkud překvapí obsah této knihy. Není to ani pouhé vyprávění o dobrodružstvích poháněče jaků Lacha, ani cestopis, ani příběh z dávné minulosti. Je tedy vůbec pravda, co se v této knize píše?.. ." říká autor v doslovu. Jak to tedy vlastně je? Polský spisovatel Marian Bielicki strávil delší dobu v Tibetu, uprostřed pustých nebo téměř pustých hor a náhorních rovin, kam ještě nedospěl žádný pokrok, kde kočovníci vůbec nevědí, že existuje Evropa a Amerika, auto a rádio, ba neznají lopatu, ani pluh, ani kladivo. Žijí tak, jak žili jejich předkové před sty a tisíci lety. A věří v to, več věřili jejich předkové... Bielicki podrobně poznal obyčeje, zvyky i pověry tohoto zvláštního světa a rozhodl se ukázat jej mladým čtenářům dříve, než bude zasažen a přeměněn příchodem civilizace. Nezvol si ovšem k tornu suchou formu cestopisu. A nevypráví také „příběh z dávné minulosti". Mluví o lidech, jací ještě dodnes ve většině Tibetu žijí, a líčí poutavě, jak žijí, třeba se to mnohým z nás bude zdát neuvěřitelné. Hrdina příběhu, dvanáctiletý kočovník Lacho, si jistě získá přátelství mladých čtenářů pro svou odvahu, houževnatost a upřímné srdce, takže budou s tím větším pohnutím i napětím sledovat jeho podivuhodná dobrodružství. A jsou to dobrodružství, o jakých se nesní nejen našim dětem, ale ani jeho tibetským vrstevníkům: dvouletý pobyt v himálajském klášteře, nebezpečný útěk, účast v karavaně jedoucí pro sůl k vysoko položeným solným jezerům, boj s bandity, vyhnanství a opět kočovný život, obchodní karavany a cestování. A když kniha končí Lachovým snem, stát se jednou poháněčem „železného draka" - auta, věří čtenář, že Lacho svůj sen uskuteční, a že i po celém Tibetu se brzy rozjedou železní draci a přinesou mu pokrok.