DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Ostrov modrých delfínů

o knížce | recenze | obrázky

Příběh indiánské díávky Karany, která zůstane na rodném ostrově sama, opuštěná, bez přátel, bez ochrany, hladová a pronásledovaná divokými psy. A přece se udrží naživu. Dokáže v sobě přemoci strach, pramenící z kmenové pověry, podle níž se žena nesmí dotknout zbraně. Zhotoví si luk a šípy, později oštěp, opraví si kanoi, postaví jednoduché obydlí. Robinzonáda se vším všudy, to aspoň slibuje anotace na zadbní straně obálky. Další robinsonáda Ostrovy Channel Islands lze najít nejen v kanále La Manche, ale i nedaleko kalifornského pobřeží. Na některých je zřízen národní park, jiné si rozporcovali bohatí Američané k rekreaci a létají tam svými vrtulníky, jak nám prozradil Erle Stanley Gardner ve svých detektivkách s Perry Masonem. Nás bude zajímat jediný ostrůvek, San Nicolas. Leží tak trochu stranou, jako kdyby se svých souputníků štítil. A právě jedna historická událost spojovaná s tímto ostrovem dala podnět k napsání tohoto svazku KOD. Je to druhá kniha Scotta O’Della, kterou jsem zatím četl (tou první je 188 Jasné ráno ) a ani v jednom případě jsem nebyl zklamán. Pravda, oba příběhy jsou velmi útlé, ani Ostrov modrých delfínů nemá víc než 6 AA (120 stran rukopisu), ale hodnota knih nespočívá v jejich rozsahu. Je to opět příběh indiánský, i když tentokrát nejsou těmi zlými bílý Američané. Největším nepřítelem je tentokrát příroda, protože indiánská dívka Karana prožívá nefalšovanou robinsonádu, i když se k ní dostala tak trochu naruby. Stala se totiž robinsonkou na svém vlastním území, když všichni ostatní příslušníci kmene tento ostrov opustili. Nutno dodat, že na dětskou knihu má první část příběhu několik neobyčejně krutých míst. Je tu především srážka s lovci vyder (hlavní zápornou postavu byl Rus!), která končí doslova masakrem. A potom, když Karana zůstane na ostrově se svým bratříčkem, musíme se dočíst o chlapcově krutém osudu. Dál už to je robinzonáda podle všech pravidel. Opatřování potravy, zajištění obydlí, obstarání šatů, příchod zvířecího přítele, je tady i pokus opustit ostrov na kanoi, protože Karana ví, že několik dní plavby směrem na východ je země… Přesto zůstává na ostrově dlouhá léta sama, až v doslovu se dovídáme, že tu prožila 18 let, takže se z dvanáctileté dívky stala třicetiletá žena. Nutno dodat, že ostrov leží v subtropickém pásmu, ale protože jej omývají vody chladného aljašského proudu, není asi vliv nízké zeměpisné šířky nijak výrazný. Ostatně sám jsem měl možnost se přesvědčit, že voda v Tichém oceánu na kalifornském pobřeží není právě nejteplejší. Přesto ostrov skýtá dostatek potravy, protože Karana vytrvale sbírá a suší abalonky. Podle souvislostí by to měly být jakési škeble, nikde jsem nenašel podrobnější údaje. Je nutné položit důraz na dva momenty. Především při návratu lovců vyder se Karana ukryje, ale přesto se setká s dívkou, která s těmito lovci přicestovala, a na několik týdnů tak získá společnici. Je otázkou, proč se i v tomto případě rozhodla na ostrově zůstat; autor to blíže nerozvádí. Určitě by ji s Aleuty, což jsou v podstatě Eskymáci, nebylo hůř než o samotě na ostrově. Druhým momentem je zemětřesení a vlna tsunami, která zalila ostrov, což je v dnešní době zvláště aktuální. kdo četl tuto knihu, bude i při pobytu na thajském pobřeží vědět, co dělat, když moře náhle prudce ustoupí a dlouho se nevrací… Ilustrace Jiřího Krásla již známe, není to první kniha v KOD, kterou ilustroval. Své výhrady vůči jeho tvorbě jsem už uvedl (viz svazek 067 Lassie se vrací ). Tentokrát je vše celkem v pohodě, i když si nejsem tak úplně jist, co má zobrazovat ilustrace na straně 29.