DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Arséne Lupin kontra Herlock Sholmes

o knížce | recenze | obrázky

Druhé vydání 1987, 60 000 výtisků. Z malé vilky profesora Gerboise v Paříži se jednoho dne ztratí starožitný stůl s losem, ktery potom náhodou vyhraje milión. Krátce nato zmizí za neuvěřitelnych okolnosti na zámku hraběnky z Crozonu vzácny modrý diamant... Policie brzo zjistí, že v obou případech má prsty známá dvojice - pověstný lupič Arsěne Lupin a jeho tajemná společnice Blondýnka. Inspektor Ganimard je pachatelům na stopě, několikrát obklíčí se svými muži i dům, kam Lupin vešel, ale všechno marné - pronásledovaný jim pokaždé unikne. Pátrání se tedy dostává do slepé uličky a postižení žádají o pomoc slavného anglického detektiva Herlocka Sholmese. Angličan přijíždí i se svým věrným pomocníkem Wilsonem a od této chvíle se začíná rozvíjet napínavý příběh, nad nímž se stále vznáší jediny veliký otazník: Podaří se Sholmesovi odhalit pravdu, přijít na kloub Lupinovu tajemství a definitivně zvítězit? Autor románu, francouzský spisovatel Maurice Leblanc, se zapsal na počátku našeho století do dějin detektivní literatury především tím, že vytvořil ve svém seriálu o Arsěnu Lupinoví zcela nový typ hrdiny: zdvořilého, vždy usměvavého lupiče-džentlmena, nepolapitelného chlapíka, ktery působi policii, a jmenovitě inspektoru Ganimardovi, největší starosti. Tentokrát však přivádí autor Lupinovi ještě dalšího protihráče: Herlocka Sholmese. Je to samozřejmě proslulý anglický detektiv Sherločk Holmes, nebo spíš jeho karikatura, jak nám naznačuje už samotné Angličanovo jméno. A tak se na pozadí hlavní detektivní záplatky promítá vlastně zápas obou hlavních hrdinů: na jedné straně stojí veselý, nápady sršící Lupin se smyslem pro improvizaci, na druhé straně metodický Sholmes se svou železnou logikou a téměř zázračnou předvídavostí. Střet mozků Tak zase detektivka, a pro změnu z Francie. Byla nepochybně určena dospělým čtenářům, ale hodnoty se 70 let posunuly. Stala se z ní literatura dětská. Máme tu slavného lupiče gentlemana Arsena Lupina. Na něj si bezradná francouzská policie pozvala anglické eso, Herlocka Sholmese s jeho přítele Wilsona. Nemusím snad tyto osoby blíže identifikovat. Po pravdě řečeno, s Holmesem uměl výborně zacházet Conan Doyle, který mu předkládal případy pro nedůvtipného čtenáře zamlžené, pro slavného detektiva však na druhý pohled zcela jasné. Ovšem Leblanc s Holmesem zacházet příliš neumí a zapomněl, že on ke své práci nutně potřebuje Watsona, který mnohdy odvede špinavou práci a navíc se správně vyptává ve správné chvíli. Watson, zde tedy Wilson, prakticky celou dobu proleží v nemocnici, a to se zlomenou rukou (!). Holmes se jeví zpočátku jako břídil, protože na něj Lupin nalíčil několik pastí, aby slavný detektiv do všech padl. Nu, pak se na štěstí karta trochu obrací a Lupin se dostává do defenzivy, neboť teď pro změnu postrádá důvtip on a nepozná našeho hrdinu v převleku. (Možná že jej poznal, ale por mne to z četby nevyplynulo.) Holmes už slaví vítězství, když… Ne, přátelé, je to přece jen detektivka a tady se podrobnosti neprozrazují. Podotýkám, že střet obou kapacit je velmi zajímavý a autor má smysl pro humor, když je nechal oba čistě náhodou, aby se potkali ve stejné restauraci. Máme zde také postavu Blondýnky, a když je odhalena její skutečná totožnost, je to, myslím, pro čtenáře značné překvapení. Naproti tomu se mi zdá několik míst v knize dosti nelogických, a to hra na náhodu s uloupeným stolkem a tedy i vyhrávajícím losem. Los byl ukraden v době, kdy nikdo nevěděl, že vyhraje… Pak tu máme i vraždu, jak se na řádnou detektivku sluší a patří. Že je to nakonec s mrtvolou trochu jinak, to mne přece jen potěšilo. Zajímavost – anglický detektiv obývá v Paříži hotel zvaný Elysejský palác. Dnes je budova s tímto jménem sídlem prezidenta Francouzské republiky… Obrázky Josefa Žemličky dokreslují ponurou atmosféru, i když tak trochu připomínají stínové divadlo. Tady je ovšem otázkou, jak vlastně ilustrovat detektivku (běžně se to nedělá), a já se domnívám, že toto není špatná cesta. Kreslíř rozhodně vystihl jaksi ponurou atmosféru, která místy z knihy čiší. Před několika lety jsem se dostal do městečka Etretat na pobřeží Normandie. Z moře tady ční vysoký kamenný kužel útesu Falaise d’Aval. Leblanc učinil toto místo dějištěm románu Dutá jehla. Měl k tomu dobrý důvod. Deset minut od tohoto místa lze nalézt reklamní tabule na Leblancův dům, ale spíš mi to připadalo, že se jedná o dům Arsene Lupina. Bohužel, nebyl čas podívat se dovnitř, ale snad na to ještě dojde. Milovníci lupiče gentlemana, neváhejte. Napsal Josef Pecinovský Jeden z mnoha příběhů legendárního lupiče-gentlemana vyšlých z pera Maurice Leblanca (1864-1941) má pouhých šest kapitol a odehrává se ve Francii let 1907-1908. Zajímavým prvkem vyprávění je, že autor se do značné míry ztotožňuje s vypravěčem… a v určité fázi jako takový nečekaně vstupuje do děje! O čem tento pojednává? O sérii únosů a krádeží vrcholících i vraždou, jak se však záhy ukáže, vraždou pouze domnělou. Plavovlasá titulní hrdinka knihy se vlastně jmenuje Klotylda Dest